2. smečka Krnov Vás vítá

Povídání o Českém Ráji

Skautské středisko Krnov
Putovní tábor Český ráj 2.7.-7.7.2009
Zpráva o našem velkém putování
 
2.7. PŘÍJEZDOVÝ
            Na nádraží v Krnově jsme se sešli v 12.45 v 10 členné sestavě Magda, Luděk-Sam, Míla, Mirka, Martin, Ester, Monika, Jana-Poletuška, Adélka a Klárka. Vlakem s přestupy v Olomouci a Pardubicích jsme dojeli v 21.00 do Turnova. Z nádraží jsme se vydali na turnovskou skautskou základnu OSTROV, kde nás přivítal Moteyl a ubytoval nás v jedné z kluboven. Ostrov je nádherné místo s velkým venkovním prostorem na hry hned vedle Jizery.
            Město Turnov
            obyvatel cca 15 000, bylo založeno v údolí řeky Jizery kolem roku 1250 sloučením vsí Turnova a Hruštice. Znovu bylo budováno po zničení lužickými křižáky r. 1478. V 18. a 19. století získal Turnov světový věhlas zpracováním drahých kamenů a roku 1884 zde byla založena první šperkařská škola v Evropě.
 
3.7. Klokočské skály (15 km)
            Budíček v 6.00 – nakoupili jsme, posnídali jsme, nachystali jsme si svačiny na celodenní pochodování a vydali se v 9.00 na první výlet.
            Cestu jsme začali na náměstí Českého ráje, k jehož dominantám patří budova radnice z roku 1526, novorenesančně přestavěná roku 1894 a v těsné blízkosti náměstí barokní kostel svatého Mikuláše. Na náměstí jsme viděli barokní, empírově upravený klášterní kostel sv. Františka z Assisi.
V místním „I“ jsme si vyzvedli propagační materiály o Českém ráji a nakoupili pohledy.
            Po červené značce po průchodu sady jsme vyšli u pramenu Boží voda na silnici a pak dorazili do Záholic.
            Odtud již vede naše trasa mezi skalkami do méně známých Betlémských skal, které jsou součástí přírodní rezervace Klokočské skály.
            Došli jsme k odbočce na vyhlídku Zdenčina skála, která umožňuje překrásný pohled do údolí Jizery. Naše trasa pokračovala stále po červené značce kolem pseudokrasových závrtů po samém okraji skalní plošiny (nádherné výhledy do údolí a na Kozákov), kde jsou zaoblené skalní útvary, kterým se zde říká sloní hřbety.
            Nad Klokočskými průchody jsme došli na rozcestí se žlutou turistickou značkou. Prošli jsme si Klokočské průchody (úzký průchod mezi vysokými skalami).
            Pokračovali jsme po žluté značce po okrajiKlokočských skal. Skály jsou tvořeny prvohorními svrchnokřídovými pískovci o mocnosti až 60 m, které byly vyzdviženy do plošiny zakončené asi 1600 m dlouhou skalní stěnou. Klokočské a Betlémské skály tvoří přírodní rezervaci o rozloze 228 ha. Pěšina vede mezi skalami místy po můstcích a schodištích i kolem pseudokrasových závrtů. Časté jsou výhledy na Klokočí, Hamštejnský hřbet a nejvyšší vrchol Českého ráje - 744 m vysoký Kozákovs rozhlednou.
            Intenzivní bouřku jsme přečkali v jeskyni.  
            Jižní okraj Klokočských skal je tvořen skalním hradem Rotštejnem. Hrádek byl založen na skalách koncem 13. století pány z Hruštice, zakladateli města Turnova. Zpustl v 15. století. Zachovány jsou skalní prostory, otvory po trámech a zbytky zdiva paláce. Pro hrad je typická skalní věž Brána s oknem. Hrad je postupně zpřístupňován a zabezpečován Společností přátel Klokočských skal za podpory obce Mírová pod Kozákovem.
            Vrátili jsme se po žluté ke Klokočským průchodům a šli od rozcestníku nad Klokočskými průchody po žluté značce. Kolem osady Průchody jsme došli lesem na okraj skalní plošiny a sestoupili k jeskyni Postojná, zvané též Amerika. Jedná se o největší pseudokrasovou jeskyni v Českém ráji. Osídlena byla již v paleolitu před 50 000 lety. V okolí jsou i další jeskyňky. Do jeskyně jsme se proplazili a tam ve tmě, až oči prohlédly, spatřili vysokou a velkou jeskyni. Škoda, že jsme neměli baterku.
            Naše trasa pokračuje stále po žluté značce Zeleným dolem do Mimomě, odkud se autobusem v 16.00 vrátíme do Turnova.  
            Poté jsme si dali zaslouženou kofolu a Svijanské pivo v místní zahrádce.
            Večer jsme vařili tvarohové knedlíky se skořici, všem chutnaly. Psali deník se zakreslováním dnešního putování, hráli na kytaru a zpívali.
            Celý den bylo hezky vyjma půlhodinové bouře, která však v bezpečné jeskyni byla dalším zážitkem.
 
4.7. Příhrázské skály (12 km)
            Budíček v 6.00 – nakoupili jsme, posnídali jsme, nachystali jsme si svačiny na celodenní pochodování a vydali se v 9.00 na další výlet. Z nádraží v Turnově jsme dojeli vlakem do Březiny.
            Po žluté značce po asfaltce a přes Olšinu jsme došli k lesu a začali prudce stoupat až ke Studenému průchodu (úzký průchod mezi vysokými skalami). 
            Pak po červené značce následoval nádherný úsek, úzký, klikatící se chodníček na okraji skal s výhledy do velké hloubky a dálky. Po jednom kilometru jsme došli k Drábským světničkám.
            Zřícenina skalního hrádku Drábské světničky
            Skupina sedmi mohutných pískovcových skalních bloků se nachází v Příhrazských skalách.
Na místech staršího opevnění byl na počátku 15. století vybudován hrad, většinou ze dřeva. Byl to pravděpodobně opěrný bod husitských vojsk při významné cestě Pojizeřím do Lužice. Skály byly mezi sebou propojeny dřevěnými mosty a ochozy a kamennými a dřevěnými schodišti. Dokonalý obranný systém byl doplněn obytnými místnostmi, tzv. modlitebnou, kazatelnou a strážnicí. Jediný chráněný přístup byl od soutěsky Ženská vrata na jihu. Po bitvě u Lipan hrádek opuštěn postupně chátral. Dnes jsou Drábské světničky zpřístupněné a poskytují krásný rozhled na Pojizeří. Zachováno je 18 vytesaných prostor.
            Cesta pokračovala přes plošinu Hrada, vyhledávané sídliště již od mladší doby kamenné. Osídlena byla i lidem popelnicových polí, za doby železné, Kelty i Slovany.
            Červená vede skalními roklemi, až jsme vystoupili na okraj rozsáhlé plošiny. Zde je prvním zajímavým místem Klamorna, ke které vede krátká odbočka. Na Klamorně se nacházejí zbytky středověkého hrádku (valy, příkopy, skalní světničky a cisterna).
            Základní trasa vede po červené až do Skalky a pak po asfaltce po zelené spíše nudným úsekem putování okolo Mužského k restauraci Na Krásné vyhlídce (možnost občerstvení).
            Doběhli jsme tak tak, následoval totiž velký slejvák a bouřka. Čas jsme využili v přeplněné restauraci k obědu sedíce na koberci v prostoru před WC (někteří čas využili k povzbuzujícímu spánku).
            Po 30 minutách, kdy venku bylo jako v prádelně a putování se změnilo v klouzačku, jsme se ještě zastavili u ohrad se pštrosy a osly. A pak po červené ke Studenému průchodu a klesáním po žluté přes Olšinu do Březiny.
            V restauraci v Olšině jsme si dali Svijany a Pepsi.
            Vlakem v 16.00 jsme se vrátili do Turnova.
 
            Večer jsme vařili specialitu. Základem byla kuřecí polévka doplněna o noky (recepturu pro fajnšmekry přikládám : vlasové nudle vsypete do nevařící vody tak, aby se ihned spojily a již více nepustily, za stálého míchání vytvoříme veliký nok, který poté nakrájíme a přidáváme dle chuti do holé polévky). 
            Psali jsme deník se zakreslováním dnešního putování, hráli na kytaru a zpívali.
            Celý den bylo hezky vyjma půlhodinové bouře, která však v restauraci byla dalším zážitkem.
 
5.7. Maloskalsko (10 km)
            Budíček v 6.00 - posnídali jsme, nachystali svačiny na výlet, v 9.20 z nádraží odjíždíme do Malé Skály, celý den bylo okolo 20 stupňů, večer se blížilo ke třicítce.
            Do výchozího místa skalního okruhu dojdeme po červené ze žel. stanice Malá Skála (2 km) nádhernou lesní cestou plnou serpentin (s velkým převýšením do kopce). Došli jsme na rozcestí u Pánova pole a tedy i k okruhu skalami vyznačenému žlutou turistickou značkou.
            Tento 4,5 km dlouhý okruh byl slavnostně otevřen 25. září 1935 pod názvem Turistická stezka Dr. Edvarda Beneše. Vybudovat se ho podařilo místním nadšencům pod vedením předsedy okrašlovacího spolku Františka Hořáka za půl roku.  
            První skupinka skal se nazývá V zátiší. Zde je také zcela zarostlá Kinského vyhlídkanazvaná podle Františka Kinského, jednatele okrašlovacího spolku, budovatele stezky.
            Pak jsme u nejkrásnějších vyhlídek na Maloskalsku. První se jmenuje Hořákova vyhlídka, podle předsedy okrašlovacího spolku Františka Hořáka, a druhá s borovicí je Husníkova vyhlídka podle jednoho z dárců železa na zábradlí ing. Antonína Husníka, ředitele továrny Aero v Praze - Vysočanech. Z vyhlídek je nádherný pohled do údolí Jizery i na Vranovský hřeben, Kopaninu, Ještěd, Ralsko, oba Bezdězi, Káčov a Drábské světničky.
            Z vyhlídek pokračujeme k jeskyni Matěje Krocínovského z Borku, kazatele, který byl za svou víru pronásledován, zatčen a popraven. Následující vyhlídka Kde domov můj dostala svůj název na návrh členů České filharmonie z Prahy.
            Pokračujeme do oblasti skal - bludiště Chléviště. Název vznikl podle toho, že ve skalách za neklidných dob schovávali vesničané svůj dobytek, aby jim ho nesebrala procházející vojska.
Nejprve jsme prošli skupinou skal Ve vrátkácha potom se ocitli v rozlehlé sluji exulanta Václava Sadovského ze Sloupna.
            Hned za touto svatyní je symbolický hrob českých bratří. Pokračujeme na skalní plošinu, na které je částečně zarostlá vyhlídka Českých bratří.
            Žlutá značka pokračuje do skal v okolí Kalicha. Uprostřed skal je svatyně Kalichs oltářem a vytesaným kalichem s letopočtem 1634. Modlitebnasloužila k tajným bohoslužbám českých bratří v době protireformace.
            Dále jsme procházeli zajímavým úsekem, bludištěm, které vyniká nádhernými úzkými chodbičkami mezi skalami. Nejdříve jsme prošli Malým kostelemse zajímavou skálou s lasturovým lomem, které se říká Ucho. Následuje další bludiště Hrubý kostel. Až jsme se protáhli mezi skalami a pod zaklíněným balvanem, octli jsme se u památníku obětem nacismu.
            Došli jsme k chatě U Kalicha, která pochází z roku 1925. Pokračujeme na vyhlídku Vysoká skála. Je z ní pěkný pohled na nejvyšší kopec Českého ráje Kozákov 744 m
            Po stoupání bukovým lesem jsme vešli do oblasti skal u Sokola (562 m). Po značené odbočce jsme došli na čedičovou skalku, které se říkalo Masarykova vyhlídka. Naskytl se nám nejkrásnější pohled na Suché skály (tzv. Kantorovy varhany či České Dolomity) - jsou jedinečný geomorfologický útvar a od roku 1965 chráněné území.
            Dále se vypínají dvě osamělé skalní věže - Sokolík a Sokol s reliéfem dr. M. Tyrše. Na vrcholu Sokola je skalka upravena na vyhlídkovou plošinu.
            Dorazili jsme opět na rozcestí s červenou značkou u Pánova pole, kde okruh skončil (5 km). Po červené se vrátíme do Malé skály. Celkem měl okruh 9 km s převýšením cca 400 m.
 
            Od rozcestníku u lávky přes Jizeru jsme šli po červené značcesměrem na Frýdštejn. Nejprve jsme vystoupili pod Vranovský hřeben, který tvoří tvrdé křemité pískovce. Navštívili jsme vyhlídku Zahrádkunacházející se na skále 55 m kolmo nad hladinou Jizery. Tam jsme viděli krásně položenou obec Malé Skály rozkládající se na obou březích řeky Jizery s dominantou Suchých skal. Vpravo od Suchých skal jsme viděli zalesněný vrch Sokol (na kterém jsme před hodinou byli), na jehož svazích jsou zajímavá skalní bludiště. Přímo pod námi byla Žlutá plovárna s možností koupání a půjčení plavidel.
            U naší trasy je veřejnosti přístupný objekt Vranov - Pantheon. Jedná se o zbytky středověkého hradu, který byl nazýván též Skály. Po r. 1820 byly prostory romanticky upraveny baronem Römischem. Z areálu jsou krásné výhledy.
 
            V restauraci pod Vyhlídkou jsem si dali vynikající pizzu.
            Vlakem v 18.00 jsme se vrátili do Turnova.
            Atrakci večera byla péče o 2 štěňátka z místního útulku, které krom 2 velkých psů správce Moteyla zaměstnaly holky na plný úvazek.
            Psali jsme deník se zakreslováním dnešního putování, hráli na kytaru a zpívali.
 
6.7. Hruboskalsko (17 km)
            Budíček v 6.00 - posnídali jsme, nachystali svačiny na výlet, v 9.00 vycházíme, celý den bylo okolo 20 stupňů.
            Z Ostrova jsme šli po červené značce k železniční zastávce Turnov - město. Cestou pod silničním nadjezdem uvidíte velice zajímavý židovský hřbitov.
            Židovský hřbitov
            v Turnově je jediným zachovalým hřbitovem tohoto druhu v Semilském okrese. Židovské osídlení v Turnově vzniklo před rokem 1526, nejstarší dochované náhrobky pocházejí ze 17. století, nejmladší pak z doby krátce po druhé světové válce. Do západní zdi zasazený hřbitovní domek byl postaven roku 1800. Pískovcové náhrobky tvoří pravidelné řady ve směru západ-východ s nápisy obrácenými k jihu. Zachované náhrobní nápisy představují důležitý historický pramen a často vynikají svými básnickými kvalitami. Zatímco starší náhrobky jsou popsány výhradně v hebrejštině, již ve čtyřicátých letech 19. století se objevují nápisy v němčině a na přelomu 19. a 20. století se zde objevuje i čeština. Pamětní deska obětem druhé světové války, zničená pravděpodobně při stavbě silnice, byla nedávno obnovena a umístěna uvnitř rekonstruované budovy.
 
            Za železniční zastávkou jsme přešli po červené značce říčku Libuňku. Dále jsme poměrně strmě stoupali přes Mašov kolem penzionu k osamělé skále na okraji Hruboskalské plošiny, které se říká Hlavatice. Skála je opatřena kovovými schody a zábradlím. Poskytuje krásný výhled na město Turnov, Ještědský hřbet, Bezděz a Ralsko.
            Naše trasa stále sleduje červenou značku lesem na Valdštejn, který byl původně gotickým hradem založeným koncem 13. stol. na třech pískovcových skalách. Byl rodovým hradem pánů z Valdštejna. Zpustl po požáru koncem 16. stol. Návštěvníka zaujmou kopie barokních soch na kamenných mostech z r. 1713. Originály jsou umístěny uvnitř. Na hradě stojí barokní kaple sv. Jana Nepomuckého z r. 1722. Sv. Jan Křtitel na obraze na prvém nádvoří má mít podobu K. H. Máchy. V hostinci pobýval hudební skladatel J. B. Foerster. Zříceniny původního hradu jsou doplněny romantickými dostavbami a malbami z 19. stol. Valdštejn je v majetku města Turnov.
Nejstarší hrad v Českém ráji, byl založen v polovině 13. století příslušníky rodu Markvarticů, z jehož větve vzešel slavný vojevůdce Albrecht z Valdštejna. Doba husitských válek přinesla hradu úpadek, po požáru v 16. století zůstává zcela opuštěný. Obrat nastal až v 18. století, kdy se péčí Valdštejnů, opětovných majitelů, stal známým poutním místem. Na vrcholcích pískovcových skal vystavěli Valdštejnové malebnou kapli Sv. Jana Nepomuckého a most s galerií barokních soch.
Hrad byl jako jedna z vůbec prvních památek u nás již ve 20. letech 19. století otevřen turistům. Majitel Alois Lexa z Aehrenthalu ho také spojil s okolím mnoha turistickými stezkami. Některé části hradu byly později přestavěny v duchu romantické novogotiky. Hrad jsme si prohlídli až na zpáteční cestě.
           
Pokračovali jsme po červené značce, která je někdy nazývána Zlatou stezkou Českého ráje. Naše hlavní trasa vede stále po červené ke skalním vyhlídkám na Hruboskalské skalní město (Skalák). Vlevo se nám nabídne pohled na Čertovu ruku, kde bývalo pravěké osídlení, dále následuje vyhlídka U Lvíčka a vyhlídka Na Kapelu s dominantním Kapelníkem.
            Dále jsme si prohlídli arboretum Bukovina, které bylo založeno v letech 1860-62. Má rozlohu 2,73 ha a jeho základem je 35 druhů stromů především ze Severní Ameriky. Za arboretem před Hrubou Skalou se červená setká se žlutou značkou.
            Z křižovatky červené se žlutou se dá také sestoupit rovně do Adamova lože. František Adam z Valdštejna, rytíř maltézského řádu, který bojoval v létech 1787 - 89 v tureckých válkách, pobýval později u svého bratra Josefa na Hrubé Skále v soutěsce. Nedaleko zámku nechal zřídit "Venušinu sluj". Turnovský sochař Chládek vytesal na jeho objednávku do skály oltář lásky, vedle kterého stála nahá milenecká dvojice, a byl zakončen soškou Amora. Naproti byla vytesána široká pohovka, pod níž se choulí dva lvi, dnes již jako všechny ostatní reliéfy těžko rozeznatelní. Místo bylo v minulém století často navštěvováno mileneckými dvojicemi a dostalo jméno "Adamovo lože". Točila se zde pohádka Princ Bajaja.
            Naše hlavní trasa však stále vede po červeně značené Zlaté stezce Českého ráje na parkoviště s občerstvením u zámku Hrubá Skála. Ještě předtím vystoupáme na Prachovnu , odkud byl hrad chráněn.
         Zámek Hrubá Skálabyl postavený na skalách v místě hradu Skály z pol. 14. stol., který patřil Valdštejnům. V 16. století za Smiřických byl hrad přestavěn na renesanční zámek a později byl barokně upravován. Romantickou podobu získal novogotickou přestavbou za pánů z Aehrenthalu v polovině 19. stol. Po r. 1948 sloužil jako zotavovna. Přístupné veřejnosti je nádvoří a vyhlídková věž. Na prostranství před zámkem si povšimněte pseudogotického kostela sv. Josefa z r. 1812.
            Z parkoviště u rozcestníku odbočíte vpravo po zelené značce do skalní rozsedliny zvané Myšídíra ,
            Za ní jsme se ihned vrátili k Adamovu loži a pokračovali po žluté na Zámeckou vyhlídku a pak na Mariánskou vyhlídku, která je považována za nejkrásnější v Českém ráji. Žlutá značka pokračuje u symbolického hřbitova horolezců. Pak jsme si na jednom velkém kameni vyzkoušeli šplhání po skále. Po žluté jsme došli k rozcestí s modrou (Prameny).
            Hlavní trasa pokračuje po modré, která vede kolem upravených pramenů (Antonínův, Josefův, Kořenského) pod nejznámějšími útvary Skaláku. Prošli jsme pod Taktovkou i Kapelníkem, průchodem mezi Sfingou a Mravenčí věží a strmě vystoupali zpět na Hruboskalskou plošinu, kde jsme navštívili ještě Janovu vyhlídku. Potom jsme došli opět na červenou Zlatou stezku Českého ráje a po ní k hradu Valdštejn.
            Přes Hlavatici jsme došli zpět v 18.00 hod. do Turnova.
            Trasa byla nejen nejdelší, ale náročná počtem stoupání, schodů nahoru i dolu, taky se již projevily ubývající síly po 4 denním putování. Přesto do cíle došli všichni, i nejmenší 6 letá Adélka, a tak čokoláda byla zaslouženou odměnou.
 
            Večer nakupujeme nanuky, vaříme vídeňské párky,  zakreslujeme do deníku dnešní putování, pečujeme o štěňata, zuří urputná bitva v pěvecké soutěži, ve které slavně zvítězil krb. Večerka je v 22.00 hod.
 
7.7. ODJEZDOVÝ
            Vstáváme v 6.30, nakoupíme, posnídáme a chystáme svačiny na celý den do vlaku. Poté balíme a uklízíme klubovnu a v 10.30 odjíždíme vlakem z Turnova. Cesta přes Pardubice a Olomouc a v 17.00 přijíždíme do Krnova.
 
Nezapomeňte, co jste viděli na vlastní oči sebelepší fotografie nenahradí, a to nemluvím o zážitcích s putováním spojenými
 
zapsal: Sam ( samkrnov@seznam.cz )